Je semínkovna legální?

Iniciativa Semínkovna v září oslaví své druhé narozeniny působení v České republice. Vznikla na základě inspirace francouzskými Les Grainothéques, které fungují od roku 2013 ve Francii. Semínkovny mají mnoho poslání, tím nejhlavnějším je zejména osvěta týkající se domácího semenaření a problematické situaci týkající se osiv a dramatického úbytku biodiverzity, ke kterému došlo (a dochází) díky nevhodným trendům nastaveným v moderním zemědělství během uplynulého sta let.

Iniciativa Semínkovna je bezplatná a dobrovolná občanská iniciativa, do které se může zapojit kdokoliv. Ačkoliv z velké části funguje na vzájemné důvěře i ona má daná pravidla. Spolu se Semínkovnou probíhají i kurzy základů domácího semenaření i občasná setkání sloužící k výměně znalostí a zkušeností mezi semenáři.

Od samého začátku je částí odborné veřejnosti považována za aktivitu nevítanou a nelegální. Ačkoliv se dialogu s kýmkoliv nebráníme, jedná se většinou o nepřímé hrozby a výhrůžky a zastrašování.
Osobně považuji aktivity Semínkoven za legitimní potřebu mít přístup k vybranému osivu a smět si jej svobodně vyměňovat, tak, jako to činili po staletí naši předkové. Věřím, že je naším právem smět semenařit i v domácích podmínkách a podílet se na tom, aby tyto znalosti nevymizely. Považuji schopnost produkovat si potravu od semínka k semínku za zásadní schopnost, která nám zaručuje svobodu a nezávislost. A byť by se jednalo o jedinou odrůdu, i to je malý krůček, kterým bychom se měli vydat. Každý z nás by se měl zapojit v boji za záchranu mizející biodiverzity.

Možná jste mnozí zaznamenali obsáhlý článek na téma Semínkovny v časopise Zahrádkář (červenec 2017). Jsem za tento článek vděčná, byť je jeho cílem spíše lidi od semínkové iniciativy odradit . Nicméně shrnuje velmi podrobně, jak je to právně se Semínkovnou vlastně je, čeho se vyvarovat a kde jsou hranice ilegality. Myslím, že odpovídá na mnohé otázky a ve finále dává za pravdu mému chápání zákona o osivu a sadbě.  Následně jde o výčet všech možných chorob, přenosných osivem, což je rovněž cenným zdrojem informací pro domácí osiváře. Dovolím si nesouhlasit s informací, že v semínkovnách motivujeme k semenaření nemocných rostlin  či rostlin s  nevhodně  a neodpovídajícím způsobem tvarovaných rostlin. Naopak, zdůrazňujeme nutnost výběru semenic  – zdravých a silných rostlin odpovídajících charakteristice dané odrůdy jako vhodnou prevenci šíření chorob.  Domácí semenaření je náročná a odpovědná činnost a věřím, že pokud již vynaložíme tolik energie a péče, nemáme zájem „znehodnotit“ si výsledek sběrem osiva z nevhodných rostlin.

Ráda bych shrnula zásadní informace, které tento článek přináší po stránce legislativa a Semínkoven:

  • Z pohledu legislativního nedochází k porušení žádného platného předpisu, pokud semínkovny představují činnost bezplatného půjčování osiv mezi mezi fyzickými osobami.
  • Osivo získané ze semínkovny nesmí být dále obchodně využito.
  • Semínka nesmí být „půjčována“ podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám, pak už by se mohlo jedna o uvádění osiva do oběhu, což podléhá uvedenému zákonu o osivu a sadbě.
  • V semínkovně se nesmí nabízet osivo odrůd, které jsou vlastnictvím držitele šlechtitelských práv, bez souhlasu tohoto majitele. (Jedná se např. i o tykev typu Hokkaido, kterou vlastní společnost Semo). Za porušení tohoto pravidla hrozí právní postih. Autor šlechtitelských práv, který by v semínkovně nalezl svou odrůdu pod stejným názvem, by mohl vymáhat škody na ušlém zisku.
  • Ani zákon o rostlinolékařské péči neomezuje činnost semínkoven, pokud se jedná o výměnu mezi fyzickými osobami.
  • Z pohledu fytosanitárního jsou pro uživatele rizika nízká, neboť  semena rostlin v takto „zanedbatelném“ množství jsou z hlediska možnosti šíření karanténních škodlivých organismů málo rizikovým materiálem.
  • Na osivo sdílené v semínkovnách se také nevztahují ustanovení rostlinolékařských předpisů o povinné soustavné rostlinolékařské kontrole a povinnosti opatřovat osivo rostlinnolékařským pasem.

Tolik k výčtu informací uvedených v článku.

Na závěr jen toliko: Věřím, že by bylo oboustranně přínosné, kdyby nás jak české úřady, univerzity a další oficiální organizace i české osivářské firmy vzali za své partnery  a ne protivníky, kdyby probíhal  vzájemný dialog, mentoring… Věřím, že náš cíl je společný a vzájemná spolupráce by podpořila růst odbornosti mezi lidmi, kteří se rozhodli semenařit v domácím prostředí jako součást péče  o přírodní zahradu.

O semenaření (IV)

Pěstování semenic

Pokud chcete pěstovat rostliny na produkci osiva, je vhodné myslet i na způsob pěstování tzv. semenaček/semenic (rostlin z nichž si semena sklidíme).
Pro produkci kvalitního osiva potřebují rostliny vyváženou výživu. Na zahradě hnojíme kompostem, vyzrálým hnojem či zeleným hnojivem.
Jako prevenci výskytu chorob a škůdců hnojíme již na podzim nebo pěstujeme po organicky hnojené předplodině. Nadbytek dusíku vede k příliš bujnému růstu, opožďování plodnosti i napadení škůdci. Dbáme na dodržování osvědčených zásad biopěstování – střídání plodin v osevním postupu, šetrné zpracování půdy nebo mechanické potlačení plevelů apod.
Semenačky (ani nic jiného na zahradě 😉 ) neošetřujeme chemickými postřiky ani umělými hnojivy.

DSCF9521 - kopie

 Selekce

Na semeno vybíráme dobře vyvinuté a zdravé rostliny (provádíme selekci). Výběr semenic je možné provádět několika způsoby:
1.  Vyberete jen ty nejlepší rostliny (s nejchutnějšími plody, pevnou hlávkou ap. Kritérium výběru se liší dle pěstitele a druhu plodiny, viz níže.) a pouze z nich si uchováte osivo. Postupně si tak vybíráte ten typ jedinců, kteří se nejlépe přizpůsobili  podmínkám vaší zahrady a vyhovují vašim potřebám.
2. Vyberete nevyhovující rostliny, které odstraníte, a semenaříte všechny ostatní. V prostředí, kde se vnější podmínky často mění, je vhodnější udržovat širší spektrum genetické variability. Například část jedinců může lépe prospívat v suchém létě, jiná v roce, kdy je počasí vlhčí ap.  Představíte-li si jednotlivé rostliny jako cyklisty na Tour de France, tak také platí, že někteří cyklisté vítězí v horských etapách a jiní v etapách, kdy se jede po rovině.
3. Vyberete zástupce z celé škály variability a ty semenaříte.  Představíte-li si opět  jednotlivé rostliny jako cyklisty na Tour de France, tak při tomto typu selekce vyberete vzorek jezdců z přední linie,  další z pelotonu, ale zahrnete i ty, kteří dorazí do cíle mezi posledními. Jinak řečeno udržujeme danou odrůdu a to včetně jejích slabších stránek.

Zatím co první dva způsoby selekce vedou k postupnému „zlepšování“ dané odrůdy a v důsledku může dojít i k vytvoření nové odrůdy, pokud se selekcí dosáhne například resistence k určitému škůdci ap., třetí možnost má za cíl uchovat danou odrůdu pokud možno nezměněnou pro další generace.
Záleží jen na vás, jakou metodu zvolíte, nicméně většina zahradníků má  tendenci vybírat pro semenaření jen ty nejlepší rostliny v daném kritériu, které je pro ně důležité.

DSCF9508 - kopie

Kritéria selekce

Dle jakých kritérií je možné selekci provádět?
– odolnost k chorobám, škůdcům nebo i ke klimatickým podmínkám…
– chuť, barva, vůně, pevnost, „kazivost“, množství či velikost plodů, i to, jak dobře snáší uskladnění…
– ranost, nebo naopak opožděný nástup kvetení (např. u salátu)
– v moderním zemědělství se často cení i další „kvality“: standardní velikost plodů, stejná doba sklizně, vyhovující velikost pro možnost použití strojové techniky, odolnost k dlouhému transportu… Případně výstřelky v podobě fialově zbarveného květáku :-D.

Množství rostlin

Abychom zachovávali dostatečně široký dědičný základ odrůdy (genetickou variabilitu), bereme osivo vždy z několika jedinců. Čím více, tím lépe. Jen tak se přenese do uchovaného osiva dostatečná genetická variabilita a schopnost účinně se adaptovat na případnou změnu klimatických (či jiných) podmínek.

DSCF9505 - kopie

Sklizeň semen

·         dužnaté plody

Získávání semen z cuket, dýní či paprik je snadné. U dužnatých plodů (rajčata či okurky) dužinu necháme vykvasit v misce asi 1-2 dny.  Semena následně propláchneme vodou na sítku, očistíme a osušíme.

Následující video (v angličtině) prezentuje návod na  získávání semen rajčat vykvašením z dužniny:

·         nedužnaté plody

Semena z nedužnatých semeníků můžeme vymlátit, vytlouct, vyšlapat, nechat samovolně vysypat či ručně vyloupat.

Mlátíme vždy dobře vyschlé rostliny, jinak by mohlo dojít k poškození semen.

Následující video (v angličtině) prezentuje návod na  získávání semen salátu:

Uskladnění

Hned po sklizni je potřeba semena dobře vysušit. Následně je ukládáme na suchém a tmavém místě se stálou pokud možno nízkou teplotou. Uložit je můžete do papírových obálek, látkových sáčků, nebo do sklenic. Vhodné je připojit několik listů obsahujících vonné silice (například vavřínu – bobkového listu), ty budou odpuzovat hmyz, který by mohl semena poškodit.
Nezapomeňte si sáčky popsat: názvem druhu, odrůdy,  roku a místa sklizně! Připojit můžete i hodnocení (A, B, C), dle kvality úrody.
Semena je nutné chránit zejména před vlhkostí, horkem a světlem, případně změnami teplot…

Mnoho zdaru ve vašem semenářském snažení!

Zmeškali jste předchozí příspěvky o semenaření?

Najdete je zde:
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/06/02/o-seminkareni/
https://nogardengardening.wordpress.com/2015/10/11/o-semenareni-podruhe/
https://seminkovny.wordpress.com/2015/12/16/o-semenareni-potreti/